• Document: Poslední aristokratka. evžen boček
  • Size: 642.99 KB
  • Uploaded: 2019-06-13 09:35:36
  • Status: Successfully converted


Some snippets from your converted document:

Poslední aristokratka – evžen boček – Poslední aristokratka – evžen boček – Druhé město / Brno 2012 © Evžen Boček, 2012 © Druhé město – Martin Reiner, 2012 ISBN 978-80-7227-320-1 Situace a postavy v knize jsou vymyšlené. Až na knížete Schwarzenberga, pochopitelně. Jmenuji se Marie Kostková z Kostky. V rodové historii jsem v pořadí třetí. Marii I. pochovali v roce 1450 do rodinné hrobky, aniž se přesvědčili, že je dostatečně mrtvá. Když o  pár let později hrobku otevřeli, seděla na schodech. Od té doby jsme pohřbí- váni v zatlučených rakvích. Zatlučená je i rakev Marie II., která při jednom z pokusů o  výrobu kamene mudrců vynalezla zřejmě dynamit. Do rakve zatloukli pouze část jejího šatníku a paruku, protože tělo zmizelo spolu s věží, kde měla laboratoř. Obě jsou naše strašidla. Ani jedna se nedožila dvaceti. Když nepočítám desítky levobočků, jež během svého misij- ního působení v rovníkové Africe zplodil Karel Václav, jsem jediný příslušník rodu, narozený mimo evropský kontinent. Narodila jsem se v New Yorku. Byla jsem Američanka. Pro ostatní Američany jsem byla Mary Kostka. Můj otec byl taky Američan. Chtěl být nenápadným uči- telem literatury, kterým taky byl. Kolegové a  studenti mu říkali Franku. Nikdo z nich neměl ani ponětí, že je český aris- tokrat. Nikdo z nich neměl určitě ponětí ani o tom, že existu- jí nějaké Čechy. Dnes jsme pochopitelně oba Češi. Můj otec je František Antonín Kostka z Kostky, ochránce Božího hrobu, člen řádu maltézských rytířů a patron kostela Nanebevzetí Panny Ma- rie v Kostce. 9 Přestože používání šlechtických titulů bylo v Čechách za- kázáno už v roce 1918, všichni mu říkají pane hrabě. Franku mu říká jedině moje matka. Matka je pořád Američanka. Jmenuje se Vivien. Kostka je naše rodové sídlo. Původně to byl hrad, který ve třináctém století postavil rytíř Mikuláš Kostka a nazval ho Kostka. Od té doby jsme Kostkové z Kostky. Dva měsíce po dokončení dobyli Kostku rytíři z řádu ně- meckých rytířů. Potom už dobyl Kostku v  podstatě každý, kdo šel zrovna kolem. V osmnáctém století moji předkové Kostku přestavěli na barokní zámek. Z  hradu se zachovaly jenom katakomby a hrobka. O Kostku jsme pětkrát přišli a pětkrát jsme ji dostali zpát- ky. Poprvé nám ji zabavil řád německých rytířů. Podruhé husité. Potřetí Ferdinand II. Habsburský, který ji daroval řádu německých rytířů. Počtvrté nám Kostku zabavil Adolf Hitler, který ji daroval Heinrichu Himmlerovi, který ji daro- val SS. Popáté nám Kostku pochopitelně zabavili komunisté v roce 1948. V roce 1996 jsme Kostku dostali popáté zpátky. Sedm dnů do odletu Dnes jsem uslyšela zřejmě další české sprosté slovo. Je to kurva, otec ho vyslovil se spojkou a, takže to vypadalo tak- to: A kurva. Ve slovníku jsem si našla, že kurva je vulgární označení prostitutky. Výraz a  kurva tam není, ale podle mého názoru se tak v  češtině označuje překvapení, úlek nebo zděšení. Otec totiž právě telefonicky vyjednával letec- 10 kou přepravu našich zpopelněných příbuzných do Čech a po chvilce řekl: „A kurva.“ Potom položil sluchátko a řekl, že se z toho posere. Na to, že je aristokrat, mluví poslední dobou velmi sprostě. Když jsem ho na to upozornila, oso- pil se na mě, ať ho s tím napomínáním neseru. Je nervózní a podrážděný. Na pohřbení v rodinné hrobce u nás čeká celkem dva- náct Kostků z Kostky, kteří zemřeli v exilu — urny s jejich popelem zabírají skoro polovinu knihovny. S  výjimkou psychopatů a masových vrahů jsme nejspíš jediní Ameri- čané, kteří mají v bytě kolumbárium. Pokud je nedopravíme do Čech, jejich duše nebudou mít klid, a otec si dokonce myslí, že by nás mohli chodit strašit nebo se nám nějak mstít. Na strašidla nevěřím, ale pokud si přáli být pohřbeni v Čechách a vydrželi takovou dobu čekat u nás v knihovně, tak je do staré vlasti musíme dostat stůj co stůj. Po dnešku se ovšem zdá, že by nás to mohlo zruinovat. Ze záhadných důvodů je přeprava ne- božtíka, byť zpopelněného, dražší než letenka živého pasa- žéra. Když se otec trochu uklidnil, zavolal znovu na letiště a pokusil se usmlouvat alespoň množstevní slevu. Slečna z letecké společnosti zřejmě usoudila, že má co do činění s nějakým bláznem, a vyhrožovala, že zavolá policii. Otec se znovu rozčílil a  křičel, že za ty peníze si může prona- jmout raketoplán. Slečna řekla, ať si zavolá na mys Canaveral, a  položila sluchátko. Matka navrhla poslat popel v krabici od desetikilového prášku na praní. Přišlo mi to jako docela dobrý nápad, ale otec to zamítl. Nemůžeme prý všechny Kostky sesypat do- hromady. J

Recently converted files (publicly available):